Článek o cestě k láskyplnému sebepřijetí. S láskou jej věnuji mé milé přítelkyni, své mámě a dalším, které miluji.

Jsem v procesu

Když se vydáte na duchovní cestu, je to v podstatě cesta zbavování se všeho, co do vašeho života nepatří. A cesta k sebelásce. Na té cestě potkáte spoustu stínů.  Svých vlastních i těch kolem sebe. Někteří si je přiznají, druzí jej nevidí a snaží se je „hodit“ na vás. (odborně se tomu říká „projekce“).

Jeden úsek této cesty se uzavírá dnešního sobotního rána, kdy jsem se v 5 hodin probudila. Moje vnitřní autorita v tu chvíli dospěla ke svému jasnému bodu a vedla mě k tomu, abych vstala a začala psát (ačkoliv patřím spíš k „sovám“).

Tento příběh začíná v minulosti skrze zkušenosti, které mě do života vnesla moje nejlepší přítelkyně. Je proto věnován především jí.

Zkušenost první: Byly jsme obě v jiném stavu vědomí. Až nyní mi dochází smysl toho prožitku. Tenkrát jsem procházela jedním ze svých strachů z nedostatečnosti a z nepřijetí ostatními. Byla to chvíle, kdy jsem ho poprvé byla schopna prožít vědomě a podívat se mu plně do tváře. Moje přítelkyně v té době vnímala svůj podvědomý vzorec „být tu vždy pro ostatní i na úkor sebe“. Ačkoliv se v jiném stavu vědomí obvykle nemluví, tehdy z ní prýštila směrem ke mně spousta slov. Pamatuji si jen, jak mluvila o těžkosti být vedle někoho, kdo prochází těžkými procesy, protože ji to stahuje dolů. Já vnímala jen to, že mluví především k sobě, i když se mě to týká. Dívala jsem se na ní a vnitřní hlas říkal: „Miluji tě, má drahá, ale nějak mě to drží ve vzdálenosti. Ačkoliv se dívám na všechny, kteří se jeví s tebou být ve větším spojení, protože jsou ti fyzicky blízko, mým „údělem“ je v té vzdálenosti zůstávat a podporovat tě na dálku… i teď.“

Po nějakém čase jsem s touto přítelkyní mluvila o větě, která se jí velmi dotkla a díky níž nyní vznikl plakát a název článku. Týkala se zpětné vazby od někoho jí blízkého, který řekl: „No, jo, ty jsi pořád v ňákým procesu.“ Ona v tom vnímala odsouzení její podstaty (a právem), které se dotklo jejích vlastních vnitřních strachů a tendence posuzovat (viděno s odstupem).

Včera jsme měly jeden z našich dlouhých telefonátů. Původně volala ona, aby se ujistila, že jsem v pohodě po mém nedávném, velmi hlubokém a psychicky očistném procesu ke své vlastní síle. Řeč se nějak stočila k ní a mě to vedlo k tomu, abych se podívala na její nastavení v mapě Human Designu. Najednou jsem tam viděla všechny strachy, které jsou propsané v její energii. Jen tak mezi řečí jsem o nich začala mluvit dřív, než jsem přemýšlela o psychickém bezpečí pro ní. Přece jen je to především moje kamarádka a ne klientka, u kterých se víc hlídám. Moje informace zapadly silně do toho, co se dere z nevědomí na povch k vědomí. V tu chvíli se propojily se zprávami od jiných a s tím, co podvědomě ví i ona. Ačkoliv jsem několikrát zdůraznila pozitivní stránky těchto strachů, v ní hluboce rezonovaly jen ty stinné. Bylo za nimi cítit její vlastní odsouzení sebe sama, trošku pocit oběti a nespravedlnosti, že „zrovna ona to tam tak má“. Mluvila jsme o tom, že někdo je s těmito strachy konfrontován více a jiný možná méně. Je to především proto, že mnozí skrze sebe velmi citlivě vnímají i hluboké nevědomé strachy, aby si je zvědomili a tak je mohli zvědomit i ostatním. I já jsem v tu chvíli měla možnost spatřit mnohé, které skrze sebe neznám tolik a porovnat to s těmi, které mi jsou důvěrně známé.

Později k večeru mě to vedlo k vytvoření plakátu, který je součástí tohoto článku (nahoře). Je to manifestace uvědomění toho, že ačkoliv někteří z nás prochází strachy a stíny možná více než ostatní, kteří žijí ve větší lehkosti, má to nesmírnou hodnotu. Hodnotu toho, že jejich následná lehkost je pevně zakořeněná v těchto stínech (stejná kamarádka mě nedávno poslala obrázek dole.) Prožívat tyto strachy znamená prožívat nejen ty své, ale i strachy propsané v kolektivním nevědomí. A to provází velký strach z odsouzení ostatními.

Z bodu tohoto strachu pak více vnímáme ty, kteří nás za to odsuzují – a v tu chvíli to tak potřebujeme prožívat a zažívat. Až do bodu, než všechny tyto strachy poznáme do morku kostí. Jsou to silné lekce, ale pohledem zpět je vnímám jako nesmírně cenné. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože skrze sebe vnímám pět z dvaceti archetypálních strachů. Moje kamarádka sedm. Není to samo o sobě špatné. Je to naše cesta, kterou si podvědomě vybíráme, abychom jednoho dne mohly skutečně zářit své světlo plně. A světlo vynikne nejlépe ve tmě. Prožíváme to ve vlnách střídavé melancholie a přívalu energie a učíme se všemi fázemi procházet lépe a lépe. Občas to není lehké, protože se zdá, že světlo na konci tunelu se ztrácí. Protože ale netrpíme manio-depresivní poruchou jako moje máma, něco v nás ví, že ačkoliv to světlo v tu chvíli nevidíme, přesto tam je. A jdeme dál… neseme ten kříž s láskou pro sebe a s láskou i pro ostatní…. směrem ke skutečné lásce a nikoliv k jejímu pokřivenému obrazu.

Takže, milá přítelkyně. Chci Ti sdělit, že já podvědomě VNÍMÁM HODNOTU I VE TVÝCH STÍNECH, které ukazuješ. Že budu stát vedle tebe, když je budeš zkoumat na samém dně, když si to budeš přát a když na to budu mít energii a čas. Učíš mě tím totiž, abych láskyplně přijímala své stíny. Díky tobě mi dnes srdcem došlo to, co hlava chápe už dlouho – že procesy se nedělí na dobré a špatné. Že VŠE JE JEDNÍM PROCESEM STÁVÁNÍ SE SEBOU! Podporuješ mě, když je zkoumám já. Jsou to naše poklady, které k nám patří a bez nichž bychom nedali sobě i ostatním to, co jim skrze sebe dát můžeme. A jednoho dne, až tyto lekce obě projdeme a budeme žít v lehkosti a radosti i své melancholické fáze, pak se tomu možná i ze srdce zasmějeme.

MILUJI TĚ BEZ PODMÍNEK!

Vím, že tohle vlastně víš a často říkáš i ostatním. Vím, že já to vím, a přesto to často potřebuji slyšet od ostatních. Možná to budeme potřebovat slyšet do té doby, než to vyváží všechny soudy. Moje skeptické já se v duchu ptá, zda to tedy může někdy mít konec? A moje optimistické věří, že ano! Tento článek píšu v době, kdy začínám díky mému kolegovi Jaroslavovi propojovat můj duchovní život prezentovaný stránkami www.cestajedinecnosti.cz a můj bysnysový pod www.lideazdroje.cz. Inspiroval mě k tomu, že oboje v jednom čase dokonce propojím na veřejně veletrhu.  Předtím jsem měla strach z posuzování logicky orientovaných lidí z byznysu – z jejich odmítnutí této mé části. Teď si říkám, že kdo to nebude chtít přijmout, stejně nejsem pro něho tím, kdo ho má provázet na cestě k sobě a tudíž ke spokojenosti a výkonu. Obě kvality prezentované zmíněnými www ke mně patří  a je čas, abych je propojila! Pro ně mohu pak být i tím největším přínosem.

A DĚKUJI VŠEM, KDO ZVLÁDAJÍ MŮJ PROCES CESTY KE SVÉ NEJLEPŠÍ VERZI!

27848542_10215750940225348_1449778660_n

Tento obrázek jsem našla při hledání citátu od Junga. Vystihuje ve dvou větách to, co je obsahem článku.

dest

Dodatek: protože jsem byla na základě článku tázána na svou sociální orientaci, chci dodat, že slova „miluji“ a „přítelkyně“ toto nevyjadřují :-)